Pizza historie – vznik a její příběh

Pizza historie a jaký je její příběh?

Víte že, pizza se jedla již před našim letopočtem v době kamenné? Dnes je to jedno z nejpopulárnějších jídel. Kam až sahají kořeny, takřka jednoho z nejoblíbenějších  jídel? 

Pojďme se podívat na tuto zajímavou historii.

Pizza je bezpochyby světově nejoblíbenější a nejrozšířenější typ jídla rychlého občerstvení.

Prakticky je známá všude – doma, v restauracích, na ulici. Pizza je v podstatě pečený koláč italského původu, který se skládá z mělké chlebové krusty pokryté kořeněnou rajčatovou omáčkou (případně smetanou), sýrem a často dalšími dodatečnými ingrediencemi, jako je například klobása nebo olivy.

Obecně se předpokládá, že slovo „pizza“ pochází ze starého  italského slova znamenající „bod“. Toto slovo také v italštině dalo vzniklou slovu „pizzicare“, což znamená v překladu „štípat“ nebo spíše „trhat“.

Podle mnoha veřejných statistik z minulých let, je každoročně prodáno okolo třech miliard kusů pizzy a to pouze ve Spojených státech Amerických. Historie pizza a její příběh o tom, jak se pokorně začala těšit z takové globální dominance, odhaluje mnoho z historie migrace, ekonomiky a technologických změn, nejen v Itálii.

Různé chutě na pizzu

 

 Historie („Pizza“ již od doby kamenné)

V jedné z mnoha forem, je pizza od doby kamenné základní součástí italské stravy. Touto nejranější formou pizzy byl hrubý chléb, který se pekl pod uhlíky. Po uvaření byl dochucen různými přísadami a místo talířů a nádobí byla použita právě pizza.

Říká se, že myšlenka použít chléb jako talíř pochází od Řeků, kteří jedli plochý kulatý chléb (plankuntos) společně pečený se sortimentem polev. Snědl ho pracující muž a jeho rodina, protože to bylo šetrné a pohodlné jídlo.

Pohodlné Jídlo

Pizza historie ve starověku

Existují zmínky o kouscích plochého chleba s chutí, které sloužily jako jednoduché a chutné jídlo pro ty, kteří si nemohli dovolit talíře nebo byli na cestách. Tyto rané pizzy se objevují ve Virgilově Aeneidě.

Krátce po příjezdu do Latia se Aeneas se jeho posádka posadila pod strom kde rozložili „tenké pšeničné koláče jako talíře na jídlo“. Poté je posypali houbami a bylinkami, které našli v lesích a vše snědli, což přimělo Aeneova syna Ascania, aby zvolal: „Podívej, Snědli jsme dokonce i naše talíře!“

Pizza plate

 

Nicméně ve skutečnosti pizzu mohli vymyslet Féničané, Řekové, Římané nebo kdokoli, kdo se naučil tajemství míchání mouky s vodou a ohřívání na horkém kameni. Na vrcholku období Perské říše se říká, že vojáci Dareia Velkého (521–486 př. n. l.), zvyklí na zdlouhavé pochody, upekli na své štíty jakýsi chléb a poté ho pokryli sýrem a datlemi.

Marcus Porcius Cato (234–149 př. n. l.), známý také jako Cato starší, napsal úplně první historii o Římě. V jeho spisech se píše o „plochém kulatém těstě obloženém olivovým olejem, bylinkami a medem pečeným na kamenech.“

Také Virgil (70–19 př. n. l.) ve své básni v americkém překladu „The Aeneid“ popisuje legendární původ římského národa a mimo jiné popisuje také koláče nebo kruhy chleba.

V prvním století našeho letopočtu jistý Marcus Gavius Apicius, tehdy kulinářský odborník, který se proslavil spisy o římské kuchyni, zaznamenal do jedné ze svých knih recept o pokládání různých ingrediencí do vydlabaného chleba. V receptu používá kuřecí maso, sýr, česnek, mátu, pepř a olej (prakticky všechny ingredience současné pizzy).

 

Pizza sebou
Kuřecí s nivou

Neapole aneb místo, kde pizza vznikla

V popelu po výbuchu sopky, jež pohltil tehdejší Pompeje, byly nalezeny důkazy o plochém moučném koláči, který v té době byl hojně pečený a konzumovaný a to i v blízkém Neopolisu (řecká kolonie, která se stala Neapolem).

Kromě toho byly v Pompejích nalezeny i důkazy o existenci obchodů, který se podobal dnešním pizzeriím (pec s mramorovými kameny a nástroje pro tvorbu pizzy).

Přitom právě v Neapoli, na konci 18. století vznikla pizza, jak ji můžeme znát v dnešní době. Za králů Bourbonů se Neapol stal jedním z největších měst v Evropě a rychle rostl. Rozmach města způsobil neustálý příliv rolníků a jiných populací ze zámoří.

V roce 1700 byl v Neapoli zhruba 200 tisíc obyvatel, přičemž o 50 let později počet stoupl o dvojnásobek. Vysoký počet obyvatel měl však i negativní následky. Jak se městská ekonomika snažila držet krok, stále více obyvatel města upadalo do chudoby. Tito chudí lidé potřebovali jídlo, které bylo levné a snadno se dalo jíst.

Pizza tuto potřebu splňovala Nebylo možné ji koupit v obchodě ale prodávali ji pouliční prodejci, kteří v podpaží nosili větší krabice s několika pizzami uvnitř.

Podle chuti nebo rozpočtu zákazníka byla pizza rozřezána, což byla velká výhoda. Tyto pizzy byly velmi podobné Virgilovým plochým chlebům, avšak ingredience byly zastoupeny levnými a snadno dostupnými přísadami se spoustou chutí.

 

Nejjednodušší pizza se skládala z těsta (chleba), česneku, sádla a soli. Mezi další ingredience patřilo caciocavallo (sýr vyrobený z koňského mléka), cecenielli (druh sledě) nebo třeba bazalka.

Některé dokonce měli nahoře i rajčata. Pizzu tedy udělala atraktivní její nízká cena. V souvislosti s tím byla pizza označována jako jídlo pro chudé. Výše postavení lidé ji označovali jako nechutný vyvrhel.

Samoel Morse, vynálezce telegrafu, v roce 1831 pizzu popsal jako „druh nejchudšího koláče jenž je pokryt plátky pomodora nebo rajčat, posypán malými rybami, černým pepřem a dalšími přísadami. To  všechno dohromady  vypadalo jako kousek chleba, který vytekl z kanalizace.“

Když se na konci 19. století poprvé objevily první kulinářské knihy, ostře ignorovaly pizzu. Dokonce i ty, které se věnovali přímo neapolské kuchyni, přestože již v té době vznikaly v Neapoli první pizzerie. Vše se změnilo po sjednocení Itálie. Na návštěvě v Neapoli v roce 1889 krále Umberta I. a královnu Margheritu unavily komplikované francouzské pokrmy, které se podávaly na snídani, oběd a večeři.

Královna si přála nějaké místní speciality a tak, byl svolán místní pizzař Raffaele Esposito, který pro královnu připravil tři druhy pizzy: jednu se sádlem, caciocavallo a bazalkou; další s cecenielli; a třetí s rajčaty, mozzarellou a bazalkou.

Královna byla potěšena. Její oblíbená – poslední ze tří – byla na její počest pojmenována jako pizza „Margherita“. Jednalo se o důležitý a významný milník v historii pizzy. Pizzu si brzy oblíbila celá královská rodina.

Požehnání královny pozvedlo pizzu z „jídla pro chudé“ na téměř národní pokrm.

 

Pizza Margherita Italie-Neapol
Margherita

 

Přesto se pizza z Neapole pohybovala pomalu. Počátek růstu pizzy byl zajištěn migrací. Od třicátých let 20. století se rostoucí počet Neapolitanů přesunul na sever při hledání práce a vzali si s sebou i svou kuchyni. Tento trend byl urychlen válkou.

Když spojenečtí vojáci, napadli Itálii v letech 1943 – 1944 byli tak uchváceni pizzou se kterou se setkali v Kampánii, že ji žádali všude, kam šli. Avšak právě cestovní ruch, usnadněný klesajícími náklady na cestování v poválečném období, skutečně upevnil pozici pizzy jako skutečně italského jídla.

Jak turisté byli stále více zvědaví na italské jídlo, restaurace na celém poloostrově začaly nabízet další regionální speciality, včetně pizzy. Kvalita byla zpočátku proměnlivá, ne každá restaurace měla pec na pizzu. Přesto se pizza rychle rozšířila po celé Itálii. Nové přísady byly zavedeny v reakci na místní chutě a vyšší ceny, které nyní zákazníci byli ochotni zaplatit.

Pizza online Pizza sebou
Naše lahodná pizza – Syrový mix

 

Moderní doba a první pizza historie v Americe

Právě v Americe našla pizza svůj druhý domov. Na konci 19. století již italští emigranti dosáhli východního pobřeží; a v roce 1905 byla v New Yorku otevřena první pizzerie „Lombardi’s Pizza“.

Postupně s rostoucím tempem urbanizace se rozšířila po celé zemi a rychle ji převzali podnikaví restauratéři (kteří často nebyli z italského prostředí) a přizpůsobili se místnímu vkusu, identitám a potřebám.

Krátce po vstupu USA do druhé světové války se chlapík jménem Ike Sewell pokusil přilákat nové zákazníky do své nově otevřené chicagské pizzerie tím, že nabídl mnohem „srdečnější“ verzi pokrmu, doplněnou hlubší, silnější krustou a obsahově bohatší, obvykle se sýrem na dně a na něm hromada husté rajčatové omáčky.

Zhruba ve stejné době byl v Coloradu představen „Rocky Mountain Pie“, který měl mnohem širší těsto a který měl být konzumován s medem jako dezert. Časem se k nim přidala i havajská verze, se šunkou a ananasem, což vedlo k velkému zmatku Neapolitánů. Postupně se pizza dále vyvíjela. S příchodem ledniček byla pizza adaptována a vznikla mražená pizza, což opět pozměnilo recept a ingredience tak, aby bylo možné pizzu zmrazit.

Moderní doba v americe-colarado
Rocky Mountain Pie s medem (Colorado)

V době s rostoucí dostupností automobilů bylo možné dodávat zákazníkům čerstvě uvařené jídlo a pizza byla jedním z prvních servírovaných pokrmů. Tento koncept se rychle rozšířil. Dnes je možné pizzerie najít snad v každém městě. Dnešní pizzy jsou úplně něco jiné než ty, které bývaly určeny pro chudé. Ale původní vzhled a princip jejich pečení je zachován dodnes. Historie pizza a její příběh, se nám tímto zapsal  do srdcí.

Přejeme vám dobrou chuť.

Objednávka pizzy
 

 

Otevírací doba Po - Pá 16:00 - 22:00 So + Ne 16:00 - 22:00
Skrýt Close